Na zalesnění půjdou dotace 2,5 miliardy korun

Celkem 2,5 miliardy korun dostanou od Ministerstva zemědělství – MZe nestátní vlastníci lesů na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity. Cílem je zalesnit holiny a zajistit druhovou pestrost s ochranou před škůdci. Žádosti o podporu se přijímají od konce listopadu minulého roku do 28. února 2020.

Částka na zalesňování zemědělské půdy v rámci Programu rozvoje venkova – PRV činila 285 milionů korun na programové období. Nyní se mohou čerpat dotace za 2,5 miliardy korun. Vzhledem ke kůrovcové kalamitě je to ale zoufale málo. Získání dotace na jeden hektar ve výši 100 000 korun, je sice motivační, ale reálné náklady na hektar zalesnění jsou podle mnoha odborníků několikanásobně nižší. Jde tedy podle nich o nehospodárné rozhazování peněz v době, kdy je situace zoufalá.

Zhoršující se stav krajiny

Stav naší krajiny se zhoršil a zvýšila se rizika již rozsáhlých erozí, což ekonomicky ohrožuje zemědělce a následně i běžné spotřebitele. Mírné zalesnění hlavně v místech s nižší kvalitou půdy by pomohlo nejen jim, ale nám všem, včetně budoucích generací. Les je navíc v rámci krajiny prvkem zvyšujícím stabilitu vodních režimů, zachycuje vodu a omezuje zmíněné riziko eroze. Promyšlený koloběh a symbiózu matky přírody prostě nic nepředčí. Potenciál ploch vhodných k zalesnění je u nás podle projektu Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd společně s Českou zemědělskou univerzitou v Praze více než 1 800 000 hektarů zemědělské půdy. Kéž by se podařilo zalesnit aspoň tisícinu.

Nové dotace

Nutno dodat, že by se slušelo poděkovat všem, jenž začnou sázet stromy. Ministerstvo zemědělství otevřelo dotační program na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity a vlastníci nestátních lesů tak mohou lépe čelit následkům sucha i kůrovci. Na holinách po kůrovcových těžbách dochází k vysychání, oteplování krajiny a erozi půdy. Příspěvek se vyplácí za těžbu nutnou od 1. října 2017 do 31. prosince 2018. Sazba je stanovena za vytěžený m3 jehličnatého dříví po čtvrtletích. Částka je ve výši od 26 Kč/m3 v posledním čtvrtletí roku 2017 do 510 Kč/m3 za poslední čtvrtletí roku 2018. Příjem žádostí skončí 28. února 2020. Žadatel musí holiny zalesnit kvalitně a včas. MZe bude v roce 2020 usilovat o získání dalších financí.

Přemnožení škůdci ohrožují lesy po celém světě

Kůrovec ničí lesy Jeseníků i Beskyd a škodí po celém světě. V důsledku zvýšených teplot a suchých let se dostal do oblastí, ve kterých dříve nikdy nebyl a proniká do mnoha míst po celém světě.

Ať už klimatickou změnu způsobilo cokoliv, nahrává hmyzím škůdcům, houbám a bakteriím. To vede k masovému vymíráním lesů v České republice, v Evropě, na Sibiři, v Austrálii i na západě Severní Ameriky. Nepůvodní invazivní druhy se dostávají tam, kde nejsou proti nim vyvinuté obranné mechanismy. Domácí škůdci periodicky za vhodných podmínek ničí populace různých druhů dřevin.

Jak je to s klimatem a škůdci

Výkyvy klimatu a dlouhá suchá či vlhká období, známe i z minulosti. Přirozené ekosystémy se s nimi vyrovnaly díky bohaté druhové skladbě lesů. Kůrovci, motýli, dřevokazné houby a mikroorganismy jsou součástí evoluce lesa, stejně jako měnící se klima, požáry a vichřice. Přispěl ale i člověk.

Středověké šumavské sklárny například pokácely většinou buku. V lesích s buky a jedlemi začal převládat smrk. Jeho rychle rostoucí dřevo s finančním výnosem bylo sázeno i tam, kam nepatří.

Příklad na invazi lýkohuba Dendroctonus ponderosae

Co dokáže kůrovec, vidíme v pásmu od Nového Mexika sahající až po kanadskou provincii Britská Kolumbie, kde invaze lýkohuba Dendroctonus ponderosae zničila borové lesy s několikanásobně větší rozlohou, než je Česká republika. Teplé zimy a sucho za 20 let rozšířily místo jeho původního výskytu a všude stojí mrtvé stromy. V Britské Kolumbii zničil škůdce 80 % borovice pokroucené Pinus contorta, která je zde hospodářsky důležitou dřevinou. Situaci zvrátí jen tuhé zimy a konec suchého období. Pokud vědci neuspějí při objevech v genetice, záchrana nepřijde ani za dvě generace.

Kůrovec je opravdový nezmar

Larvy kůrovce přežijí pod kůrou silný mráz, kde produkují vlastní glykol. Sporami hub naočkují stromy, které oslabují. Stromy se brání pryskyřicí a mízou plnou toxických látek. Lýkožrout smrkový neboli Ips typographus vytvořil dokonale symbiotický vztah, kdy se brouci a larvy neživí jen lýkem, ale nektarem produkovaným houbami. Dřevokaz čárkovaný neboli Trypodendron lineatum pro houby vrtá díry hluboko do kmene a lýkožrout zůstává pod povrchem. Kůrovci na oplátku přenášejí ve speciálním orgánu zvaném mykangium spory hub. Horko a sucho vedlo k přemnožení lýkožrouta smrkového. Ve spolupráci s houbou Ceratocystis polonica usmrcuje smrkové lesy a dává dřevu modrou barvu.

Jak na vysázení nových lesů

Lepší než kácet, je nechat mrtvé stromy stát a zpracovávat je postupně, aby se daly prodat. Zalesňovat by se mělo větším podílem listnáčů včetně jeřábů či bříz. Dohoda mezi lesníky, ochranáři, myslivci, vlastníky, politiky i laickou veřejností bude složitá. Situaci zhoršují vysoké stavy zvěře, které stromky okusují. Stav by mohli regulovat vlci, ale myslivci a chovatelé ovcí je nemají moc v lásce. Pokud ale plochy nezalesníme, bude navíc ubývat i tolik potřebné vody.