Nadbytek dřeva by vyřešilo potopení tisíce kmenů pod vodu

Česká republika se kvůli kůrovcové kalamitě a klimatickým změnám potýká s enormním nadbytkem dřeva, které se bez přidané hodnoty vyváží do Rakouska, Číny a dalších zemí. Za pár let, až kalamita skončí, však bude Česku toto dřevo chybět. Předseda Asociace lesnických a dřevozpracujících podniků Tomáš Pařík tvrdí, že současný přetlak dřeva na trzích by mohlo částečně zabránit potopení tisíců kmenů pod vodu. Záleží však na stanovisku státu.

Zvýšená těžba

V Česku se za běžných podmínek těží ročně mezi 15 až 20 miliony kubíků dřeva. Kvůli kůrovcové kalamitě a polomům však loni těžba stoupla až na 30 milionů. Letos by podle Paříka mohla stoupnout až na 40 milionů metrů krychlových. Na zpracování tak velkého množství dřeva Česko nemá kapacitu a nezachrání to ani vývoz. Pařík upozorňuje, že po skončení kalamity pak bude dřevo v Česku chybět a do země se bude muset dovážet. Potopení tisíce kmenů by tak mohlo být řešením.

Podle Paříka nejde o žádnou novinku, potopení dřeva se povádělo již v minulosti. Kmeny pod vodou totiž vydrží delší dobu v kvalitním stavu. Dřevo, ponechané v lese, začne v řádu dní nejprve modrat a později se v něm objeví prasklinky. Takový kmen je pak už použitelný pouze na zpracování v papírenském průmyslu nebo jako energetická surovina.

Konzervace dřeva

Pod vodou by tak mohly statisíce kubíků dřeva čekat na to, až se za několik let uvolní kapacita pro jejich zpracování. „Pokud to neuděláme, obrovské množství dřeva buď shnije v lese, nebo se z něj stane tak nekvalitní a tedy i levná surovina, že ji bude možné maximálně spálit v energetice. A to za situace, kdy majitelé potřebují doslova každou korunu na obnovu poničených lesů.“ uvedl Pařík.

Složité jednání

Asociace lesnických a dřevozpracujících podniků nyní jedná se státem o vytipovaných nádržích, do nichž by se kmeny mohly umístit. Výsledek tohoto velmi složitého jednání však není jasný. V lesích nyní zůstává až okolo 5 milionů kubíků dřeva, pro které by se mělo najít odpovídající vodní plochu.

Jednání váznou na povolení od vodohospodářů, orgánů ochrany životního prostředí, správců komunikací a místních samospráv. Podle Paříka však v tomto případě nelze dlouho čekat. Dřevo je potřeba rychle zakonzervovat, jinak se o něj přijde nebo se jeho hodnota sníží na zlomek ceny kvalitního dřeva. Stát musí zvážit, nakolik je pro něj dřevo jako surovina do budoucna důležité a podle toho se rozhodnout.

Nízká kapacita v Česku

V Česku je kapacita na zpracování zhruba poloviny dřeva, které se vytěží za normálních okolností. Zbytek těžby se tak vyváží. Problém nevyřeší ani rozšíření zpracovatelské kapacity. Postavení nové pily je se všemi povoleními a nákupem technologií otázka třech až pěti let. Je tu tak riziko, že by do té doby nová pila mohla být už zbytečná.

Postoj k využití dřeva

Pro využití dřeva jako strategické suroviny je podle Paříka zejména důležitý přístup státu a jeho investice. Stát by měl při státních zakázkách zohlednit, nakolik firma použije jako stavební materiál domácí dřevo. Podpořila by se tím domácí zaměstnanost a navíc by se vrátili peníze z prodaného dřeva do obnovy lesů. V jiných evropských zemích to tak funguje a asociace by chtěla zavést něco podobného i v Česku. Znemožňuje to však nejen přístup státu, ale i postoj samotných Čechů. „Ti často dávají přednost plastům a betonu před domácím dřevem s poukazem na cenu. Nevidí ale jaká je skutečná cena těchto materiálů s ohledem na jejich dopad na životní prostředí. I když teď to snad i nám dojde.“

Zdroj: Info.cz