Sázení stromů nemusí být nutně nejlepším způsobem obnovy lesů

Někteří ekologové z Velké Británie uvádějí, že v rozsáhlých ekosystémech probíhá proces obnovy už stovky milionů let a lidé by tak lesům neměli stát v cestě.

Zpráva neziskové organizace Rewilding Britain uvádí, že lidé by měli sázet stromy pouze v případě, že přirozená regenerace lesa je nepravděpodobná nebo příliš časově náročná.

Lidé by se v první řadě měli spíše starat o půdu kvůli samostatné obnově.

Myšlenka o samostatné obnově lesa není žádnou novinkou. Ve spoustě zemí probíhají na toto téma veřejné diskuze.

Sázení stromů může mít pozitivní dopad na lokální i světové úrovni. Je však třeba dodat, že dosažení nejlepších výsledků záleží také na tom, kde, kdy a jak je strom vysazen a jak se o něj následně pečuje.

V posledních letech je vysazování nových lesních porostů oblíbenou strategií v boji za obnovu životního prostředí. Vlády však zcela ignorují možnost samostatné obnovy lesa, která by přitom přináší výsledky a mohla by být i levnější.

Méně lidského zásahu

Organizace Rewilding Britain požaduje, aby obnova lesa probíhala s menším podílem lidských zásahů. Vláda by také měla podporovat přirozenou verzi obnovy.

Podle organizace je nejefektivnější cestou ochrana pozůstatků pralesů a umožnění lesu, aby se obnovoval sám ve velkém měřítku. “Z tohoto přístupu pak budou profitovat jak lidé, tak i příroda a klima.” uvádí ředitelka neziskové organizace Rebecca Wrigley.

Vědci rovněž uvádějí, že v případě absorpce uhlíku je důležitější kvalita než kvantita lesů. Nedávná studie z minulého roku uvádí, že lesy přirozené obnovy výrazně lépe ukládají uhlík, než lesy vysazené uměle.

Převést však tuto teorii do praxe nebude tak jednoduché. Geograf Mathew Fagan uvedl pro časopis Science, že studie o přirozené obnově jsou sice velkým krokem vpřed, nicméně tento způsob obnovy nemusí být dostačující.

Mladé lesy jsou totiž káceny dříve, než jsou schopné dosáhnout svého plného potenciálu. Výzkum tak ukazuje, že degradace lesa může představovat ještě horší možnost než samotné odlesňování.

Podle organizace by se tak měl klást důraz na ochranu starých lesů, na propojení chráněných území a vymezení velkých oblastí, které by jako bezzásahové území umožnili návrat divočiny.

Inspirace i pro Česko

Přirozená obnova lesa by měla dostat větší šanci i v Česku. Otázkou totiž zůstává, zda je účelem snah výsadba monokultur stromů jako lapačů uhlíků nebo tvorba skutečného lesa – tedy již zmíněná kvantita nebo kvalita.