Původní podoba krajiny v Evropě byla mnohem otevřenější
Čeští vědci v rozsáhlém článku, který publikoval časopis Vesmír, upozornili na to, že původní podoba krajiny v Evropě, včetně České republiky, byla mnohem otevřenější než dnes. Teprve člověk umožnil její zarůstání a nástup lesů. Postupně totiž vybil stáda velkých býložravců, která do té doby bránila dřevinám v ovládnutí kontinentu.
Vliv velkých savců
Alena Sucháčková Bartoňová z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a Entomologického ústavu Akademie věd České republiky uvedla, že diverzita rostlinstva a drobnějších živočichů souvisela s přítomností velkých savců.
Podle Sucháčkové Bartoňové se tak krajina tehdejší mamutí stepi v dnešním mírném pásu podobala krajině dnešního Altaje. Byla mozaikou stepí, sušších i vlhčích trávníků, rašelinišť a řídkých lesíků. Obývala ji směs druhů chladnomilných a kontinentálních až teplomilných. To prý dokazuje nejen fosilní megafauna, ale i drobní savci nebo brouci, jejichž těla se dochovala.
Vliv velkých kopytníků na původní krajinu podle ní nepřímo dokazuje například rozšíření denních motýlů v Evropě a Asii. Denní motýli jsou totiž ve většině případů vázaní na otevřena stanoviště a jen málo z nich obývá husté, zapojené lesy. V době rozmachu mamutí stepi prosperovali, vyhovovaly jim podmínky utvářené aktivitou velkých býložravců.
Příchod moderního člověka a nadměrný lov podle vědců přírodu v Evropě zásadně proměnily. Na severní polokouli došlo k rozdrobení mamutí stepi. Kde to srážkové poměry umožnily, tam ji nahradily souvislé lesy.
Středoevropská krajina však byla i poté nějaký čas otevřená. Přežívali zde totiž například sobi, velcí tuři a koně. Expanze lesa před devíti tisíci a čtyřmi tisíci lety se podle Sucháčkové Bartoňové kryje s dobou, kdy byla i tato velká zvířata téměř zdecimována.
Podle vědců fragmenty původních stepí v Evropě přetrvaly do současnosti. Zdeněk Faltýnek Fric Entomologického ústavu Akademie věd České republiky uvedl, že mnohé ze stepních lokalit, jejichž vznik byl donedávna přisuzován člověku, ve skutečnosti představují nejstarší zde kontinuálně existující formy vegetace.
Poukazuje také na studii nizozemského ekologa Franse Very, podle které by i lesy evropského mírného pásu byly v přírodním stavu pod silným pastevním tlakem.
Sucháčková Bartoňová také podotýká, že s decimací velkých býložravců souvisejí i požáry. Absence pastvy totiž vedla k akumulaci odumřelé rostlinné biomasy, což je pro ně ideálním palivem.
Vyhubení velkých kopytníků tak podle vědců stojí za úbytkem a ohrožením celé řady druhů vázaných na otevřenou krajinu nebo světlé lesy.
V současnosti se člověk snaží tuto krajinu udržet, přesto se mu nedaří obnovit pestrou mozaiku v krajině, kterou dříve vytvářeli velcí kopytníci. Vědci tak zdůrazňují, že pro udržení biodiverzity bude potřeba doplnit chybějící složky ekosystémů, v tomto případě velké býložravce.
V souvislosti s ochranou klimatu vědci proto varují před zjednodušenými recepty, které požadují výrazné zalesňování, případně redukce stád domácího skotu. Ta v mnoha oblastech nahrazují chybějící divoké velké kopytníky. Cestou je podle odborníků spíše méně intenzivní pastva.
Pozitivní vliv velkých savců na změnu klimatu
Na již zmíněnou změnu klimatu mají totiž velcí kopytníci pozitivní vliv. Díky pastvě nedochází k rozkladu organické hmoty rostliny a uvolňování CO2 do atmosféry. Trus velkých kopytníků zanášejí do půdy brouci, kteří tím pomáhají vázat uhlík a organickou hmotu v půdě. To má pak výrazný vliv na udržování vody v krajině.