Myslivci a chovatelé odmítli Program péče o vlka

Myslivci a chovatelské organizace odmítli ministerský dvouletý program péče o vlka. Podle tohoto programu by tato zvířata měla být chráněna neomezeně, v neomezeném počtu a na celém území republiky. Přípomínky myslivců do tohoto plánu však nebyly zapracovány.

Nevyslyšené připomínky

Ministerstvo životního prostředí představilo soubor opatření směřujících k omezení škod na hospodářských zvířatech a snížení konfliktů člověka s vlkem, nazývaný Program péče o vlka. V tiskové zprávě se však zástupci ČMMJ k nové strategii vyjádřili tak, že rezort životního prostředí nevyslyšel zásadní připomínky těchto hospodářů v krajině a program byl prý sestaven na ideologickém základu bez zohlednění praktických problémů.

Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ) společně s chovatelskými svazy požaduje stanovení příznivého stavu, tedy počtu jedinců vlka obecného, který je pro Českou republiku vhodný. Tento počet nebyl stanoven s tím, že se předpokládá jeho možné stanovení v budoucnosti. Dále požadovali tzv. zonaci neboli určení lokalit, v nichž vlk bude moc žít a kde nebude docházet k nadměrným konfliktům s člověkem. Ani v tomto bodě však nebyli vyslyšeni, vlk má podle rezortu chráněn neomezeně na celém území ČR.

Zásadní připomínkou ČMMJ byla nutnost stanovení jasný pravidel a postupů pro řešení konfliktů vlků s lidmi. V tomto se totiž program neurčitě odvolává na budoucí stanovení postupu příslušných orgánů. Orgány ochrany přírody například o možnosti získat výjimku pro odstranění problémových jedinců mluví, ve skutečnosti ji ovšem nechtějí udělovat.

Program v zájmu ochránců

Podle názoru ČMMJ tento přijatý program vyjadřuje zájmy pouze jedné skupiny, tedy ochránců přírody, na Evropské úrovni LCIE (Evropská iniciativa pro velké masožravce), u nás reprezntované Hnutí DUHA. Podle Tomáše Havrlanta ze Svazu chovatelů ovcí a koz tak ignoruje tu část odborné veřejnosti, která s tímto přístupem nesouhlasí.

„Nikde se nepodařilo skloubit zemědělství s absolutní ochranou vlků. Proto je nepřijatelné, aby stát dál trval na nejvyšším stupni ochrany vlků a nereflektoval zkušenosti z okolních zemí. Snaha o omezení škod na hospodářských zvířatech a snížení konfliktů vlka s člověkem je jen deklaratorní. Kopíruje postupy, které jinde selhaly. Naprostá většina států, kde jsou vlci déle než u nás, i v menších počtech, přijímá regulační opatření,“ doplnil Tomáš Havrlant.

Nesmyslnost ideologické neomezené ochrany se potvrzuje opakovaně u řady druhů. Dříve chránění bobři dnes způsobují značné hospodářské škody a bylo u nich nutné nastavení zonací. Existují tak lokality, kde je žádoucí bobry lovit, aby se předcházelo škodám. Chráněné vydry způsobují škody na vodních živočiších do takové míry, že hrozí vyhynutí některých původních druhů. A za dříve chráněné kormorány, stát nyní finančně motivuje myslivce k jejich lovu.

Podle Lubomíra Hajného, tiskového mluvčího Lesnicko dřevařského vzdělávacího institutu, vytváří program prostor pro nekonečné výzkumy a grantové možnosti pro některé neziskové organizace. „Výzkumy však nikam nepovedou, protože neřeší praktické problémy, se kterými se lidé při soužití s vlkem potýkají.“

Zdroj: ekolist.cz; myslivost.cz