Jak lépe poznat biologickou rozmanitost lesa?
Vzhledem k tomu, že změna klimatu ohrožuje biologickou rozmanitost naší planety, ochránci přírody se snaží zatáhnout za záchrannou brzdu. Jedním z prvních kroků při řízení ochrany volně žijících druhů je jejich sledování. Zatímco metoda zvaná liniové transekty si mezi vědci stále drží preference, pokud jde o populační ekologii, nová studie publikovaná v Methods in Ecology and Evolution zjistila, že místní ekologické znalosti mohou být spolehlivějším přístupem ke sledování biodiverzity v určité oblasti.
Podle Franciany Braga-Pereiry, doktorandky na katedře ekologie a systematiky na Federální univerzitě Paraíba v Brazílii a jedné z autorek studie, jsou místní ekologické znalosti jakýkoli druh tradičních nebo domorodých znalostí, které se předávají z generace na generaci. Jedná se o znalosti, které vznikly díky hluboké znalosti a osobním interakcím s místními ekosystémy.
Studie zkoumala, jak dobře dokázaly místní ekologické znalosti určit početnost, tedy kolik jedinců jednoho konkrétního druhu se vyskytuje na stanoveném území. Výsledky pak porovnávaly s tím, jak dobře dokázala početnost druhů určit metoda, kterou vědci obvykle používají, tzv. liniové transekty.
Zkoumali oblasti v centrální i západní Amazonii. Početnost je klíčovým ukazatelem při posuzování stavu populací volně žijících živočichů. Při liniových transektech se stanoviště rozdělí na linie a často se podél nich chodí, dokud se nenarazí na populace zvířat. Braga-Pereira a její spolupracovníci ušli přibližně 9 221 km po 31 liniových transektech.
Své poznatky pak konfrontovali s rozhovory s 291 místními obyvateli v 18 různých domorodých i nedomorodých komunitách v Brazílii a Peru. Na rozdíl od liniových transektů vyžadují místní ekologické znalosti vybudování důvěry mezi místními komunitami a výzkumníky. Někteří vědci ze skupiny Braga-Periera pracují s těmito komunitami již více než 15 let.
Rozdíly mezi oběma metodami byly výrazné
“Byli jsme opravdu překvapeni, protože zde byl obrovský rozdíl. Jde o to, že o zvířatech, která jsme do těchto studií zařadili, víme, že tam [v Amazonii] jsou. Není to místo, kde by zvířata byla na vymření, máme zvířata ve zdravých populacích,” říká Braga-Periera.
Když vědci porovnali výsledky obou metod s minulými studiemi, zjistili, že při liniových průzkumech nebylo zjištěno 39,8 % všech druhů a 40,2 % mělo početnost 0,1 jedince na kilometr. Naproti tomu tytéž druhy měly podle rozhovorů s vysokou mírou shody na základě metody místních ekologických znalostí střední nebo vysokou početnost.
Pokud respondent uvedl, že se určitý druh ve společenstvu nevyskytuje, liniové průzkumy toto zjištění v 90,3 % případů potvrdily. Pro srovnání, pouze v pěti případech dotazovaný uvedl, že se určitý druh ve společenstvu nevyskytuje, ačkoli byl zjištěn při liniovém transektovém průzkumu.
Ačkoli se samotná čísla liší, obě metody prokázaly pozitivní korelaci početnosti u většiny druhů a charakteristik, jako je tělesná hmotnost a sociální a spací návyky. Úskalí spočívá v upřesnění těchto čísel, abychom získali přesnější obraz o populacích.
Místní společenství mají výhodu času a historie
“Je to proto, že jsou v lese celý den – sbírají semena, sázejí své plodiny, loví nebo rybaří,” říká Braga-Periera. “Celý den a celý rok jsou v kontaktu s přírodou.”
A to, že se místní ekologické znalosti opírají o méně regulované metody, jako je orální historie, neznamená, že neexistují správné způsoby, jak tento výzkum provádět. Pro Braga-Pereiru je tato metodika způsobem, jak posílit postavení místních komunit, které mají obrovské znalosti.
Jejich posílení však nespočívá jen v tom, že jim položíte otázky podle kontrolního seznamu, ale v tom, že se ujistíte, že jsou s výzkumem propojeni a že jsou hlavními aktéry, říká. To zahrnuje školení a placení členů komunity, aby se stali místními výzkumníky. A to ať už provádějí metody založené na místních ekologických znalostech, nebo sami provádějí liniové transekty. V konečném důsledku, jak vysvětluje Braga-Pereira, “jsou našimi profesory v terénu”.
Zdroj: Popular Science